Již sto let není praní dřinou

Od té doby, co lidé přestali nosit pouze zvířecí kožešiny a začali se oblékat do tkanin, existuje také vlastní praní. Zpočátku lidé používali pouze mechanický způsob. Oblečení namáčeli v řece a mlácením o kameny a opětovným mácháním, z něj „vyprali“ špínu. Později začali (formou různých experimentů) poznávat schopnosti některých měkčících látek.
prádlo, kolíčky
Nejstarší zmínky o způsobu praní
Archeologické průzkumy přinesly zajímavá zjištění o tom, že již staří Sumerové zaznamenávali rady, jak prát prádlo. Nejstarší záznam je z roku 2800 př. n. l.
Staří Egypťané používali ve svých hieroglyfech obrázek dvou nohou ve vodě, což byl znak pro praní prádla. Tehdy se totiž dávalo oblečení do obrovských kádí a pomocí šlapání se z něj dostávaly nečistoty. Ve vyhlášených prádelnách starého Říma již existoval cech valchářů. Šlo o jakési specialisty na praní prádla, kteří se předháněli v kvalitě. Nejpoužívanějším způsobem bylo namočení prádla v obrovských kádích do směsi vody, hlinky, louhu a moči. Valchář po té v kádi skákal a dupal, dokud nečistoty nepovolily. Po té vyměnil několikrát vodu a bylo vypráno.
 
Moderní způsoby praní
Později se začaly používat různé plácačky a tlouky a do prádla se začala přidávat směs tuku a popela z dřevěného uhlí. Obrovským skokem byl objev mýdla, které sice bylo vyráběno jinak, než známe dnes, ale důležité bylo, že pěnilo. A právě pěna je důležitá při uvolnění nečistot z mikroskopických částí tkanin.
plechová valcha
Dalším velkým skokem byl středověký vynález valchy. Ta byla zpočátku z tvrdého dřeva, později ze skla a  plechu. V Evropě se používala až do poloviny dvacátého století.
Přelom osmnáctého a devatenáctého století přinesl první stroje na praní. Ty byli zpočátku velké a vhodné pouze na praní v prádelnách či nemocnicích.
Teprve elektrifikace a vynález elektromotoru vedli k patentu první elektrické pračky. Stalo se tak v roce 1906 a autorem jednoho z nejpoužívanějších domácích elektrospotřebičů byl Alva Fischer. Automatická pračka tak skutečně patří, z pohledu dlouhodobé historie péče o prádlo, k nedávným objevům.

 

Sluníčka v zahradě

Pěstovat slunečnici na své zahradě nebo třeba na balkóně či terase ve velkém květináči, to zvládne i zahradník začátečník. Je to totiž kráska nenáročná. Svou velikostí a tvarem je hodně výrazná. Opravdová královna zahrady! Když skončí sezóna, po kterou její květy zdobí naši zahradu, můžeme sníst její semínka. A také se o ně podlit s ptáčky. Navíc slunečnice léčí. Zbaví nás mnoha nepříjemných zdravotních obtíží. Připravíme z ní výborný čaj, tinkturu nebo mazání.

 květy slunečnice

V zahradě

Vybereme jí samozřejmě stanoviště, kde je dostatek sluníčka. Také by tam nemělo moc foukat, aby jí nehrozilo zlomení stonku. Dobrá je jí, až trochu povyroste, opatřit ji vhodnou podporou. Má ráda hlinitopísčitou půdu bohatou na živiny. Semena vyséváme během dubna nebo května. Na záhoně by měly být alespoň 20 centimetrů od sebe. Pokud má rostlina dobré podmínky, doroste až výšky 2,5 metru. Květ může mít průměr až 30 centimetrů. Zahradu zkrášlují až do října.

 

V domácí lékárně

Okvětní lístky slunečnice používáme nejen k přípravě čaje (snižuje horečku, podporuje činnost jater, zlepšuje trávení). Také je můžeme přidávat spolu s koupelnovou solí do koupele (hojí kůži). Naši předci hojivé účinky slunečnic dobře znali a používali je k léčení válečných zranění.

 

Z květů můžeme vyrobit tinkturu (pomáhá při kašli, usnadňuje vykašlávání, používá se asi 30 kapek 3 x denně). Tinkturu připravíme tak, že jeden díl slunečnicových květů zalijeme deseti díly alkoholu. Tuto směs necháme pár týdnů macerovat a pak scedíme.

 květ slunečnice

Další možností, jak využít k léčbě sílu slunečnicových květů je jednoduchá výroba mazání na revma. Květ je k tomuto účelu potřeba odříznout v době, kdy na něm začínají uzrávat semínka. To je v něm nejvíce účinných látek, které bolavým kloubům uleví. Květ nakrájíme na drobné kousky a zalijeme lékárenským lihem tak, aby byl ve sklenici ponořen. Na jeden květ postačí asi půl litru lihu. Přidáme k tomu hrst nastrouhaného mýdla. Pak necháme deset dní na slunci. Poté scedíme a výborné mazání je hotovo!