Rubrika: Dům a zahrada

Chceme pro své nejdražší děti jen to nejlepší a aby se ve svém pokojíčku cítila v bezpečí obklopeni tím, co se jim líbí a co milují. Čas, který prožijí v tomto pokoji chceme co nejvíce zpříjemnit, ale občas nevíme, jak místnost vybavit, tak, aby se tato skutečnost stala pravdou. Každý rodič neoplývá kreativním myšlením a tam je kámen úrazu. Naštěstí máme odborníky, kteří nám dokážou pomoci v tomto úkolu. Návrhy dětských pokojů jsou pro odborníky hračkou a dokážou nám ukázat několik inspirací, jak může místnost vypadat. My jen společně s nimi vyladíme různé detaily, aby byl náš dětský pokojíček naprostým originálem.

Pokojíček pro malou princeznu obklopenou květinami nebo různými roztomilými zvířátky je možností pro rozvíjení její fantazie. Chlapecký pokojíček, který ho dovede k jeho oblíbenému sportu může motivovat jedince pro úspěch ve svém raném životě. Tak jak je vybavený a vymýšlený pokoj naší malé lásky může pozitivně povzbudit, ale také se z místnosti může stát svatyně ve kterém budou děti velmi šťastní.

Máte alespoň malou představu, jak by měl pokojíček vypadat anebo tápete a nevíte co by bylo ideální? Se vším si pomůžou experti. Vyzkoušejte ty správné architekty a klidně jim zkuste navrhnout nějakou výzvu. Každá výzva je pro ně velmi příjemné zpestření.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, věřte že neuděláte chybu, pokud se obrátíte na odborníka. Poukazuje to pouze na fakt, že chcete, aby se Vaše dítě cítilo dobře a spokojeně.

Samozřejmě pokud máte dětský pokojíček naprosto vymyšlený, můžete tyto odborníky využít i na jiné místnosti. Architekti Vám mohou pomoci s prakticky veškerými prostory a díky jejich živým představám to pro ně bude jak práce, tak i zábava. A jak jistě víte, pokud Vás práce baví, vždycky výsledek své práce je velmi uspokojivým výsledkem.

Podívejte se na fotogalerii hotových místností, ať jste si jistí, že jste si vybrali ty pravé pro tento úkol.

Je sice pravdou, že v každé lokalitě se nachází nějaký ten byt na prodej, ovšem za peníze, které buďto nemáte nebo nebudete chtít vydat. Ceny jsou moc vysoko.

Nehledejte klasický byt. Nevyplatí se to

Je smutnou pravdou, že Češi v průměru musí dát za vlastní bydlení nejvíce peněz v Evropě. Ano, v našich zeměpisných šířkách jsou obytné nemovitosti nejdražší na starém kontinentu. Samozřejmě to platí v poměru k průměrnému platu, ale to nás už moc nespasí. Zkrátka a dobře, vlastní bydlení je u nás předražené a stále méně lidí si ho může dovolit. Kdo čeká, že se situace bude zlepšovat, tak čeká marně. Opak je pravdou. Vypadá to, že budoucnost v tomto oboru nevypadá příliš růžově, tedy hlavně pro zájemce o vlastní bydlení. Je dost pravděpodobné, že během několika málo dekád už bude vlastníků bytů u nás jen minimum.

Stále existuje dost lidí, kteří se s takovou situací nechtějí smířit. A bodejť by ne. Vždy je lepší vlastnit střechu nad hlavou než bydlet pod cizí, a sice v podnájmu. A vzhledem k tomu, že klasické bydlení je v současnosti nedostupným zbožím, je nezbytné se přeorientovat trochu jinam. Není nutné bydlet v bytě klasického střihu. Obdobné pohodlí člověk získá i v případě, kdy si pořídí moderní mobilheim.

Příjemná cena

Tento druh obydlí se může pyšnit příjemnými cenami. Je sice pravdou, že ty největší verze se mohou také prodražit, ale proti standardním cenám běžných obytných nemovitostí jsou stále ještě docela levné. Mobilní domy mohou v někom vyvolávat dojem jakési podřadnosti. Je sice pravda, že nejlepší pověst u nás tento druh obydlí nemá, ale většinou se jedná jen o pomluvy. Jedinou nevýhodou může být jen nepříliš velká obytná plocha, která ale vyplývá z principu toho bydlení. Je totiž potřeba ho převážet na běžných silnicích, a tak je nezbytné udělat úpravy ve velikosti.

Multifunkčnost

Mobilní domy neslouží pouze k bydlení, a to nejen u nás, ale hlavně v zahraničí, kde se využívají třeba i k podnikání. A i v našich zeměpisných šířkách se najde docela dost kutilů, kteří jsou schopni si tato obydlí přebudovat třeba do podoby kadeřnictví. Je to sice fuška, ale vyplatí se to.

Od té doby, co lidé přestali nosit pouze zvířecí kožešiny a začali se oblékat do tkanin, existuje také vlastní praní. Zpočátku lidé používali pouze mechanický způsob. Oblečení namáčeli v řece a mlácením o kameny a opětovným mácháním, z něj „vyprali“ špínu. Později začali (formou různých experimentů) poznávat schopnosti některých měkčících látek.

Nejstarší zmínky o způsobu praní
Archeologické průzkumy přinesly zajímavá zjištění o tom, že již staří Sumerové zaznamenávali rady, jak prát prádlo. Nejstarší záznam je z roku 2800 př. n. l.
Staří Egypťané používali ve svých hieroglyfech obrázek dvou nohou ve vodě, což byl znak pro praní prádla. Tehdy se totiž dávalo oblečení do obrovských kádí a pomocí šlapání se z něj dostávaly nečistoty. Ve vyhlášených prádelnách starého Říma již existoval cech valchářů. Šlo o jakési specialisty na praní prádla, kteří se předháněli v kvalitě. Nejpoužívanějším způsobem bylo namočení prádla v obrovských kádích do směsi vody, hlinky, louhu a moči. Valchář po té v kádi skákal a dupal, dokud nečistoty nepovolily. Po té vyměnil několikrát vodu a bylo vypráno.
 
Moderní způsoby praní
Později se začaly používat různé plácačky a tlouky a do prádla se začala přidávat směs tuku a popela z dřevěného uhlí. Obrovským skokem byl objev mýdla, které sice bylo vyráběno jinak, než známe dnes, ale důležité bylo, že pěnilo. A právě pěna je důležitá při uvolnění nečistot z mikroskopických částí tkanin.

Dalším velkým skokem byl středověký vynález valchy. Ta byla zpočátku z tvrdého dřeva, později ze skla a  plechu. V Evropě se používala až do poloviny dvacátého století.
Přelom osmnáctého a devatenáctého století přinesl první stroje na praní. Ty byli zpočátku velké a vhodné pouze na praní v prádelnách či nemocnicích.
Teprve elektrifikace a vynález elektromotoru vedli k patentu první elektrické pračky. Stalo se tak v roce 1906 a autorem jednoho z nejpoužívanějších domácích elektrospotřebičů byl Alva Fischer. Automatická pračka tak skutečně patří, z pohledu dlouhodobé historie péče o prádlo, k nedávným objevům.

 

Pěstovat slunečnici na své zahradě nebo třeba na balkóně či terase ve velkém květináči, to zvládne i zahradník začátečník. Je to totiž kráska nenáročná. Svou velikostí a tvarem je hodně výrazná. Opravdová královna zahrady! Když skončí sezóna, po kterou její květy zdobí naši zahradu, můžeme sníst její semínka. A také se o ně podlit s ptáčky. Navíc slunečnice léčí. Zbaví nás mnoha nepříjemných zdravotních obtíží. Připravíme z ní výborný čaj, tinkturu nebo mazání.

 

V zahradě

Vybereme jí samozřejmě stanoviště, kde je dostatek sluníčka. Také by tam nemělo moc foukat, aby jí nehrozilo zlomení stonku. Dobrá je jí, až trochu povyroste, opatřit ji vhodnou podporou. Má ráda hlinitopísčitou půdu bohatou na živiny. Semena vyséváme během dubna nebo května. Na záhoně by měly být alespoň 20 centimetrů od sebe. Pokud má rostlina dobré podmínky, doroste až výšky 2,5 metru. Květ může mít průměr až 30 centimetrů. Zahradu zkrášlují až do října.

 

V domácí lékárně

Okvětní lístky slunečnice používáme nejen k přípravě čaje (snižuje horečku, podporuje činnost jater, zlepšuje trávení). Také je můžeme přidávat spolu s koupelnovou solí do koupele (hojí kůži). Naši předci hojivé účinky slunečnic dobře znali a používali je k léčení válečných zranění.

 

Z květů můžeme vyrobit tinkturu (pomáhá při kašli, usnadňuje vykašlávání, používá se asi 30 kapek 3 x denně). Tinkturu připravíme tak, že jeden díl slunečnicových květů zalijeme deseti díly alkoholu. Tuto směs necháme pár týdnů macerovat a pak scedíme.

 

Další možností, jak využít k léčbě sílu slunečnicových květů je jednoduchá výroba mazání na revma. Květ je k tomuto účelu potřeba odříznout v době, kdy na něm začínají uzrávat semínka. To je v něm nejvíce účinných látek, které bolavým kloubům uleví. Květ nakrájíme na drobné kousky a zalijeme lékárenským lihem tak, aby byl ve sklenici ponořen. Na jeden květ postačí asi půl litru lihu. Přidáme k tomu hrst nastrouhaného mýdla. Pak necháme deset dní na slunci. Poté scedíme a výborné mazání je hotovo!